Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z vašich daní krmíme černoušky. Až vyrostou, připlují do Evropy.

16. 02. 2017 9:05:51
„A jaké je tedy řešení pro Afriku? Aby byla soběstačná a neprodukovala hordy ekon. migrantů??“ To je jedna z otázek, které mi přišly v reakci na můj blog. Jsou tedy lodě plné migrantů důkazem bídy Afriky a hrozbou pro Evropu?

Počet obyvatel Afriky je zhruba 1,2 miliardy. Takto velká čísla jsou pro mnohé možná příliš abstraktní, je to tedy 1 216 130 000. V roce 2015 při tom bylo podle statistik OSN celkem 4,8 milionu afrických uprchlíků. Tedy 0,4 % populace. Kdyby se Afričané dívali ze stejné perspektivy na Evropu, došli by k závěru, že v Africe je lépe. Evropských uprchlíků je totiž skoro stejně, zatímco populace je tu nižší.

Podívejme se na samotnou Evropu. V minulém roce přes Středozemní moře připlulo 362 tisíc lidí. Odečteme-li Syřany, Iráčany a Afghánce, zbyde nám 210 tisíc lidí z Afriky, což je mizivé procento tamní populace. Pravdou je, že jen menší část lidí z těchto 210 tisíc prchá v ohrožení života (uvádí se 40 %). Zhruba 120 tisíc lidí jde zkrátka za lepším. Ano, pro Evropu je to problém, ale problém, který nevypovídá vůbec nic o tom, jak je na tom Afrika.

Uprchlíci či ekonomičtí migranti z Afriky přicházející do Evropy jsou z mého hlediska spíše než znakem upadajícího kontinentu, důsledkem dobrého marketingu převaděčských mafií. Je asi pravdou, že součástí tohoto marketingu bylo i nešťastné prohlášení Angely Merkelové, které sice „zvala“ uprchlíky ze Sýrie, nicméně do jisté míry nejspíš přispěla i k akceleraci migrace z Afriky.

Nechci však nijak optikou velkých čísel zlehčovat vážnost migrační krize, kterou Evropa zvládá velmi špatně, a už vůbec ne bagatelizovat problém samotných uprchlíků, zejména těch, kteří prchají z důvodu ohrožení života ze Somálska, Eritrei nebo Nigérie. Chci jen poukázat na to, že vnímat okolní svět optikou záběrů přeplněných člunů s uprchlíky ve Středozemním moři je zkrátka hloupost.

Jak je na tom tedy Afrika? Různě. Afrika je totiž kontinent, na kterém leží 54 států s různou historií, etniky, ekonomikou a rozdílnými zdroji. Nicméně zjednodušovat trochu musíme, tak připusťme, že Afrika - především Subsaharská Afrika, je chudá. Zároveň, ačkoli se růst afrického HDP poslední roky zpomaluje, Afrika roste a roste výrazně rychleji než Evropa.

Snad ve všech afrických metropolích vyrůstají nové kancelářské budovy a obchodní centra přímo před očima, i když stavby ze skla, železa a betonu často podpírají jednoduchá dřevěná lešení. Afrika se nemůže srovnávat s dravou Asií, ale unavenou Evropu by v tomhle ohledu strčila do kapsy. A překvapivě jsou tu i země relativně demokratické, země kde je klid a mír. Pak jsou tu země, kde je dlouhodobě válka, kde obyvatelstvo terorizují radikální islamisté nebo jiné armády, které na kontinentě zůstaly po nejrůznějších válkách, a země, kde jsou tvrdé diktatury. Bohužel, nehledě na celkové bohatnutí tohoto kontinentu, stability nepřibývá. Ještě horší zprávou je, že se v tomto ohledu spíš Evropa přibližuje Africe než obráceně.

Ne, Afrika pro nás není hrozba. Je to dynamický kontinent, sužovaný několika válkami a extrémní chudobou, stejně jako zajímavý obchodní partner nebo unikátní turistická destinace. A je jen na nás, jak budeme Afriku vnímat, ale měli bychom tak činit s vědomím, že i naše vnímání ovlivní, jaká Afrika bude. Pravdou je, že se na stereotypním vnímání Afriky (podvyživené děti čekající na hodné Evropany, až je nakrmí) podílejí i některé pomáhající organizace, které vědí, že pokud chcete na pomoc Africe vybrat peníze, musíte lidem zkrátka ukázat to, co očekávají.

Vraťme se ale zpět na začátek, k titulku. Proč krmit lidi v Africe, když máme doma vlastní problémy? Tak především, nikoho nekrmíme. Pravda je, že v minulosti měla pomoc Africe dlouhé roky podobu vývozu přebytků jídla, což tenkrát možná zachránilo mnoho životů, ale žádné problémy to nevyřešilo a v mnohých případech to dokonce uškodilo. Kromě toho Afrika, s výjimkou společné pomoci vnitřním uprchlíkům, kterou většina zemí zkrátka sama nezvládá, subvence opravdu nepotřebuje. Potřebuje především investice a férové podmínky. Zjednodušeně řečeno, potřebuje přístup na světové trhy, pokud možno bez nutnosti soupeřit s bohatšími státy podporovanými zemědělci, a mít daně ze zisku mezinárodních korporací, které v Africe těží nerostné bohatství a které se často snaží v Africe nenechat zbytečně moc peněz.

Opět zobecňuji, ale dá se říct, že bohatnutí v Africe vede k rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými. Jako by tu chyběla střední třída. Před časem jsme pracovali v Namibii, kde spolu přímo sousedí luxusní čistá města s perfektními silnicemi a Lavazzou na benzínových stanicích a ohromné slumy, kde je 99 % lidí bez práce. Bohatá rodina má služku, rodina té služky je ale dost bohatá na to, aby si mohla dovolit levnější služku, a i ta jejich služka má pořád dost peněz na svoji služku, a její rodina má na to, aby si zaplatila svoji levnou a opravdu chudou služku. Tohle není špatná logická úloha, ale obrázek rozdílů ve společnosti.

A právě tady je role organizací, jako je Člověk v tísni. Naše role není podílet ne na bohatnutí Afriky, ale pomáhat chudým lidem na venkově a v městských slumech držet krok. Jak? Nikoli rozdáváním jídla, ale podporou vzdělávání, předáváním know-how, podporou diverzifikace příjmů nebo zefektivněním státní správy. Tady by čtenář mohl namítnout, že máme věci nechat plynout, že ani v Evropě nevznikla střední třída v důsledku pomoci někoho zvenčí. Vynechám etické argumenty, stejně jako si odpustím moralizování o zodpovědnosti dané obdobím koloniální nadvlády. Stále je tu ale řada důvodů, proč se o to máme my, západní společnost, snažit.

Ne každý touží cestovat po Africe, a ne každý s ní chce obchodovat, ale její stabilita je v zájmu všech. Ano, hrozba kolapsu, který by vedl k přímé hrozbě pro Evropu, tu je. Mohlo by ho způsobit několik faktorů, pravděpodobně pak jejich kombinace: 1) klimatické změny a nedostatek vody, 2) ozbrojené konflikty, radikální islamizmus 3) populační růst. Ale je snad jasné, že prosperující, bohatnoucí společnost se dokáže lépe vypořádat s klimatickými změnami, stejně jako dává méně prostoru pro radikální elementy. Ne náhodou je jednou z bašt radikálního islamizmu Somálsko, které zároveň světu „dodává“ přes milion uprchlíků.

A jak je to s tím populačním růstem? Zjednodušené projekce bez znalosti demografie mohou vypadat dost děsivě. Názor, že spolupodílet se na lepších životních podmínkách lidí na tomhle kontinentě je strategickou chybou, pak může být do jisté míry pochopitelný. Podívejme se ale například na Etiopii, jednu z nejchudších zemí Afriky a zároveň jednou z nejrychleji rostoucí světových ekonomik. V roce 1995 tu byl průměr 7 dětí na jednu matku. Nyní je to 4,4 dítěte. Co se porodnosti týče, Etiopie je teď na úrovni Německa v roce 1907 a za dvacet let udělala stejný pokrok, co Spojené státy americké za devadesát let (1800-1890). Osvěta a dosažitelnost antikoncepce hrají ve snižování porodnosti svou významnou roli. Zároveň je velmi úzký vztah mezi porodností a stabilitou země, střední délkou života, vzděláním, přístupem ke zdravotní péči a dalšími faktory, které by bylo možné nazvat životní úrovní. Čím se lidé mají lépe, tím mají méně dětí. Naštěstí životní úroveň stále stoupá a porodnost celosvětově klesá, takže pokud tento trend bude pokračovat, celková světová populace se stabilizuje.

I proto jsou investice do inkluzivního rozvoje Afriky důležité. A nestačí růst HDP, o který by se postaraly čínské investice. Důležitá je celková životní úroveň a snaha o vymýcení extrémní chudoby, abychom předešli nestabilitě a přelidnění planety, tedy reálné bezpečnostní hrozbě. Proto se i my máme podílet na boji s ní, a to i v zemích, které jsou pro nás zdánlivě daleko.

Zdroje použité v blogu:

http://data.unhcr.org/mediterranean/regional.php

http://www.unhcr.org/576408cd7.pdf

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Africa-EU_-_key_statistical_indicators

Autor: Jan Mrkvička | čtvrtek 16.2.2017 9:05 | karma článku: 39.20 | přečteno: 14075x

Další články blogera

Jan Mrkvička

Proč útok USA na režim Bašára Asada nebyl "dobrý"

Úvaha o světě plném zla, ze kterého zmizelo dobro, a o tom, jak se změnil přístup Člověka v tísni za 25 let.

8.4.2017 v 0:03 | Karma článku: 40.79 | Přečteno: 10303 | Diskuse

Jan Mrkvička

Hrozba radikálního islámu

O jedné z největších hrozeb pro stabilitu našeho světa a také o tom (úplně na konci článku), jak se jí účinně postavit.

17.3.2017 v 4:02 | Karma článku: 35.57 | Přečteno: 5130 | Diskuse

Jan Mrkvička

Sluníčkáři, agenti nebo lobbisté?

Jak že to je s těmi nevládkami? Naivní sluníčkáři nebo tvrdí lobbisté? Pohled dovnitř s několika doznáními nabízí ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni.

3.2.2017 v 22:07 | Karma článku: 37.25 | Přečteno: 6531 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Petr Gabriel

Alina Kabaeva byla nejlepší ozdobou rytmické gymnastiky žen.

Perfektnost ruských gymnastek byla očividná, ale Alina k tomu přidala i příjemný vzhled, čehož si všiml i mužský perfekcionista v jiném oboru, který zahlédl její rozpaky v dalším směrování jejího úspěšného života. Nabídl život, kt

21.10.2017 v 11:21 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 219 | Diskuse

Adam Mikulášek

Vlastizrada je, když si různé skupinky tzv. vlastenců jdou vzájemně po krku!

Známé přísloví říká – když se dva perou, třetí se směje. Jistě si také mnoho lidí ze školy pamatuje tu pověst o knížeti Svatoplukovi a jeho třech synech.

20.10.2017 v 11:34 | Karma článku: 18.65 | Přečteno: 429 | Diskuse

Adam Mikulášek

Bravo, Polsko zvažuje zrušit zimní čas

Jako příznivce více světla odpoledne, na rozdíl od většiny odpůrců střídání zimního a letního času, jsem s Poláky zajedno, aby byl po celý rok letní, nikoli zimní čas.

19.10.2017 v 11:32 | Karma článku: 27.98 | Přečteno: 749 | Diskuse

Lukáš Pokorný

Jak nám paní Šichtařová věší BIO bulíky na nos.

Přiznám se. Poslední vydání přílohy Rodina Dnes jsem si koupil jen kvůli rozhovoru s paní Šichtařovou. Skoro bych její nekompromisní názory začal mít rád. Skoro.

19.10.2017 v 6:42 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 1452 | Diskuse

Karel Trčálek

Humanitární neziskovky jsou tlusté pijavice

Neříkejte, že jste to už dávno nevěděli. A neříkejte, že vás to pořádně nehněte, že byste ze všeho nejraději dělali tu humanitární pomoc sami. Třeba v Kosovu

18.10.2017 v 17:09 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 497 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9009

Ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni, jedné z největších organizací pomáhajících ve světě z našeho regionu. Nejprve jako turista a posléze jako humanitární pracovník procestoval desítky zemí světa. Dlouhodobě pracoval na misi v Afghánistánu a na Srí Lance.

 

Tento blog si klade za cíl nejenom ukázat, jak funguje jedna velká česká nevládka, která se prosadila na mezinárodní scéně, a poněkud netradičně reprezentuje Českou republiku, ale především debatovat (prosím pěkně slušně a s respektem) kontroverzní globální témata.

 

Autor je otcem tří dětí a žije s rodinou na malém městě, kde je zastupitelem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.